Hranice ze železobetonu a oceli

Opevnění Československa se stavělo od roku 1935 jako reakce na stále se stupňující agresivní politiku nacistického Německa. V případě útoku nepřítele mělo současně umožnit relativně hladký průběh mobilizace naší armády a krýt její předpokládaný ústupový boj směrem na východ před německou přesilou až do zahájení odvetných vojenských operací našimi spojenci, především Francií. Vzorem našeho opevnění se stala tzv. Maginotova linie budovaná ve Francii od konce dvacátých let především podél německých a italských hranic. Do osudného září 1938 pokročila výstavba opevnění nejvíce na severovýchodní hranici republiky.

Mezi Bohumínem a Krkonošemi byla od konce roku 1935 budována téměř souvislá linie těžkého opevnění. Železobetonové, většinou dvoupatrové, pěchotní sruby se střeleckými místnostmi převážně pro boční palbu, byly vyzbrojovány kulomety a protitankovými kanóny, v obzvlášť členitém terénu se počítalo s minomety. Nejmohutnějšími stavbami se staly dělostřelecké tvrze budované v rámci těžkého opevnění tak, aby podporovaly okolní linii samostatných pěchotních srubů v místech nejvíce ohrožených předpokládaným útokem nepřítele. Součástí tvrzí byly mohutné dělostřelecké sruby a objekty pro otočné výsuvné věže, které měly být vybaveny houfnicemi ráže 10 cm (dostřel 12 km ), mimo to se počítalo s výstavbou objektů pro minometné otočné kopule s minomety ráže 12 cm (dostřel 250 metrů až 7 km ). Hluboko pod povrchem (přes 20 metrů ) horníci usilovně rubali prostory pro podzemní ubikace, skladiště střeliva a dalšího materiálu, sály pro filtrovnu, dieselagregáty na výrobu elektrického proudu, atd.. Podzemní spojovací chodby ústily ve vchodovém objektu, který projektanti zásadně umísťovali do týlu pevnostní linie tak, aby byl co nejvíce kryt před nepřátelským postřelováním.

V roce 1936 byly v blízkosti hranic u přístupových komunikací a železničních tratí budovány lehké objekty vzor 36 pro vedení čelních paleb kulomety. Objekty obsazovaly jednotky SOS – Stráže obrany státu. V roce 1937 bylo od výstavby těchto objektů upuštěno ve prospěch modernějších lehkých objektů vz.37, které byly budovány za linií těžkého opevnění. Těmto objektům lehkého opevnění se říkalo „řopíky“ podle zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, které výstavbu opevnění řídilo. Řopíky byly určeny k vedení především bočních paleb. V okolí Náchoda se stavěly ve dvou sledech. Většinu z nich Němci během okupace nechali vyhodit do povětří, zatímco v pohraničí zůstaly řopíky nepoškozené, pokud nebyly využity pro německé zkoušky a cvičení.