Lehký objekt vz. 37 na Babí

Lehký objekt vz. 37 typ D2 č. 32 v podúseku E2 Náchod - sever

Lehký objekt leží přímo v zástavbě v obci Babí u Náchoda částečně v soukromé zahradě. Neobvyklé umístění objektu si vynutil hluchý prostor hlubokého údolíčka spadajícího prudce do údolí řeky Metuje, které nebylo možné vykrýt palbou z ostatních objektů lehkého a nebo těžkého opevnění. Práce na stavbě objektu zahájila firma Hartman-Goldschmidt z Náchoda v létě 1937, do léta roku 1938 byl objekt dokončen a připraven.

Jedná se o prvosledový objekt v normální odolnosti. Vchod uzavírají mřížová vrátka, skrz která lze z vchodové střílny postřelovat okolí vstupu. Za nimi následují plná dvířka o tloušťce 10 mm s uzavíratelnou střílnou pro pistoli.

V jediné střelecké místnůstce se nachází ocelolitinová střílna s lehkou modifikací lafety vz.38, tzv. strakonické, sloužící k uchycení lehkého kulometu vz.26. Součástí lafety je panoramatická mapa sloužící pro orientaci střelce v okolním terénu za špatné viditelnosti. Pod lafetou je střelecký stůl s nářadím a lapačem nábojnic.

V levém rohu se nachází zrcátkový periskop vz.37. Skládá se z litinové roury, která je napevno zabetonována ve stropu objektu. V ní je pohyblivě osazen tzv. závěs, což je ocelová trubka s ochranným kloboučkem na horním konci a s rukojetí na dolním konci. V tomto závěsu je potom zasunuta vlastní pozorovací vložka se dvěma zrcátky.

Vpravo od střílny byla v truhlících uložena zásoba střeliva čítající 10-12 tisíc nábojů, na zdi je uchyceno ženijní nářadí (lopata, krumpáč, lesní pila, porážecí sekera). Vedle dveří visí gumové rukavice a holínky pro odmořování mužstva od bojových chemických látek.

Vlevo od střílny je v týlové stěně zabetonován granátový skluz, chránící blízké okolí objektu.

V místnůstce za střílnou na ochranu vchodu se na poličce nalézá polní telefonní přístroj. Tam, kde telefony dodány nebyly, sloužila k dorozumívání mezi objekty tzv. lehká signální souprava, která je v lehkém objektu rovněž vystavena. Skládala se z dvoudílné tyče, praporků a sady signálních petrolejek. Hned vedle je na konzolách přišroubován ruční ventilátor, který sloužil k přetlakovému větrání. Zplodiny vzniklé při střelbě byly přes lapače nad střílnou vytlačovány výdechy ven z objektu. Pod ventilátorem je bedna pro uložení srubové dávky potravin.

Osádku tohoto lehkého objektu tvořili celkem 4 muži. Jeden voják obsluhoval kulomet, druhý doplňoval střelivo. Velitel řopíku pozoroval okolí periskopem, v případě boje by řídil palbu. Poslední člen osádky by obsluhoval ventilátor umístěný v malém prostoru za střeleckou místností. Do pevnůstky se musela vejít ještě výstroj 4 vojáků, 3 pušky vz. 24, nadpočetný lehký kulomet, nádoby na vodu, vařič či malá kamínka a další důležité doplňky výstroje a výzbroje.

V celém interieru je na stěnách zrekonstruováno vnitřní bednění, které se v objektech ponechávalo po stavbě a sloužilo jako tepelná a zvuková izolace, resp. jako ochrana proti odštěpkům betonu při přímých zásazích dělostřeleckých granátů.

Z vnějšku je čelní stěna z jedné strany prodloužena do jediného ucha. Čelní stěna byla chráněna 1 metr silnou kamennou rovnaninou a byla maskována hliněným záhozem, ale obojí bylo v poválečném období odstraněno. Rodinný dům před čelní stěnou objektu stál na tomto místě i v roce 1938, jeho vzhled se z pohledové strany od řopíku nezměnil.

Objekt je provozován se souhlasem majitele pozemku, při návštěvě se prosím pohybujte jen mimo oplocené prostory.

Okolo pevnůstky byla postavena jednoduchá překážka z ostnatého drátu, bránící vstupu do blízkosti objektu.