Lehký objekt vz. 37 u Sněžného

Objekt je do odvolání uzavřen!

Lehký objekt leží nedaleko Sněžného v Orlických horách nad silnicí vedoucí do osady Polom. Práce na stavbě objektu zahájila firma bratři Capouškové z Hradce Králové 25. září 1937. Jedná se o prvosledový objekt v normální odolnosti. Jeho pravá střílna střeží komunikaci ze Sněžného do Polomu, levá pak míří směrem k nepostavené minometné věži tvrze Skutina.

Vchod uzavírají mřížová vrátka, skrz která lze z vchodové střílny postřelovat okolí vstupu. Za nimi následují plná dvířka o tloušťce 10 mm s uzavíratelnou střílnou pro pistoli.

Hned za vstupní předsíňkou se nachází pravá střelecká místnůstka. Ve střílně je osazena univerzální lafeta vz.37 s panoramatickou mapou sloužící pro orientaci střelce v okolním terénu. Na lafetu mohl být uchycen lehký kulomet vz.26 i těžký kulomet vz. 24 a vz.37. Pod lafetou je střelecký stůl s nářadím a lapačem nábojnic. Za celý tento komplet (beze zbraně a střílny) požadovala Zbrojovka Brno 6620 Kč.

Vpravo od střílny byla v truhlících uložena zásoba střeliva čítající 5000 nábojů (pro jeden kulomet), na zdi je uchyceno ženijní nářadí (lopata, krumpáč, lesní pila, porážecí sekera). Vedle dveří visí gumové rukavice a holínky pro odmořování mužstva od bojových chemických látek.

V levém rohu se nachází zrcátkový periskop vz.37. Skládá se z litinové roury, která je napevno zabetonována ve stropu objektu. V ní je pohyblivě osazen tzv. závěs, což je ocelová trubka s ochranným kloboučkem na horním konci a s rukojetí na dolním konci. V tomto závěsu je potom zasunuta vlastní pozorovací vložka se dvěma zrcátky.

Ve spojovací chodbičce pod střílnou na ochranu vchodu se na poličce nalézá polní telefonní přístroj. Tam, kde telefony dodány nebyly, sloužila k dorozumívání mezi objekty tzv. lehká signální souprava, která je v lehkém objektu rovněž vystavena. Skládala se z dvoudílné tyče, praporků a sady signálních petrolejek. Hned vedle je na konzolách přišroubován ruční ventilátor, který sloužil k přetlakovému větrání. Zplodiny vzniklé při střelbě byly přes lapače nad střílnami vytlačovány výdechy ven z objektu. Pod ventilátorem je bedna pro uložení srubové dávky potravin.

V levé střelecké místnůstce se opět nachází ocelolitinová střílna, kde je pro uchycení zbraně ve střílně použita dřevěná improvizace, která se používala v objektech, kde nebyla standardní lafetace dodána. Sestává ze závěsu lehkého kulometu vz.26, stolku k opoře ruky a nouzového zařízení pro nepřímou střelbu.

V pravém rohu je osazen modernizovaný periskop vz. 38 s měnitelným zvětšením od firmy Optikotechna. Vedle něj je místo pro kosu.

Vlevo od střílny je v týlové stěně zabetonován granátový skluz, chránící blízké okolí objektu.

V celém interieru je na stěnách zrekonstruováno vnitřní bednění, které se v objektech ponechávalo po stavbě a sloužilo jako tepelná a zvuková izolace, resp. jako ochrana proti odštěpkům betonu při přímých zásazích dělostřeleckých granátů.

Do pevnůstky se musela vejít ještě výstroj vojáků, 5 pušek vz. 24, nadpočetný lehký kulomet, nádoby na vodu, vařič či malá kamínka a další důležité doplňky výstroje a výzbroje.

Z vnějšku je čelní stěna po obou stranách prodloužena do ochranných výběžků ("uší"), které chrání střílny před přímým postřelováním ve směru od nepřítele. Čelní stěna je chráněna 1 metr silnou kamennou rovnaninou a je maskována hliněným záhozem, osetým trávou.

Okolo pevnůstky byla postavena jednoduchá překážka z ostnatého drátu, bránící vstupu do blízkosti objektu.

Osádku tohoto lehkého objektu tvořilo celkem 7 mužů Dva vojáci obsluhovali kulomety, další dva jim doplňovali střelivo. Velitel řopíku a jeho zástupce by měli na starosti periskopy, v případě boje by řídili palbu. Poslední člen osádky by točil ruční klikou ventilátoru a větral by zplodiny vzniklé při střelbě.