HORNÍ PATRO pěchotního srubu N-S 81 "Lom"

Interiér pěchotního srubu Lom byl přizpůsoben instalované muzejní expozici a nutnému zázemí pro Klub (dílna, klubovna). Proto popis upozorňuje na změny provedené právě pro tento účel a porovnává ho se stavem v roce 1938.

 

Pravý zvon

Hlavním úkolem pravého zvonu bylo pozorování a střežení prostoru palebné přehrady ve směru k sousednímu objektu N-S 80 Jirásek. V případě potřeby mohl zasáhnout do boje a postřelovat okolí srubu lehkým kulometem. Zvon o hmotnosti 26,5 tuny a tloušťce stěn 20 cm byl na své místo osazen 1. srpna 1938.

Kromě tří střílen po stranách je v temeni zvonu ještě otvor pro periskop. V noci měl být do tohoto otvoru místo periskopu nasazen reflektor pro osvětlení okolí.

K kritických zářijových dnech byl zvon vybaven pouze improvizovanou dřevěnou podlážkou. Prostor pod zvonem není přístupný.

Před vstupem do zvonu byl sklad pěchotního střeliva a 5 nádrží na vodu. Střílna vpravo sloužila jako krycí pro ochranu hlavních střílen srubu. Do střílny bylo možné namontovat střeleckou vložku s lafe­tovaným lehkým kulometem nebo pozorovací vložku s neprůstřelným sklem. Voják obsluhující výše uvedený kulomet by mohl okolí a dno ochranného příkopu pozorovat také stěnovým periskopem. Ani ten však na Lomu v roce 1938 nebyl. V případě, že by se v ochranném příkopu ukryl nepřítel, osádka by ho zpozorovala a zneškodnila pomocí granátového skluzu.

Prostor u levé střelecké místnosti je využit jako návštěvní infocentrum se stálou službou a s prodejem propagačních materiálů, na nichž se podíleli členové Klubu a jejich přátelé.

 

Pravá střelecká místnost

Strop a stěny střelecké místnosti jsou pokryty asi 2 mm silným plechem. Ten měl v případě zasažení objektu nepřátelskou palbou zabránit odlétávání úlomků z popraskaného betonu, které mohly zranit vojáky nebo poškodit techniku v místnosti. Obdobné oplechování lze nalézt i ve všech ubikacích srubu.

V obou střílnách objektu byly zalafetovány těžké kulomety vz. 37 Zbrojovky Brno. Prázdné nábojnice byly svedeny ven do och­ranného příkopu. Nad každým kulometem byla umístěna panoramatická mapka okolního terénu. Sloužila při střelbě v noci nebo za sníže­né viditelnosti za předpokladu, že byl střelec navigován. Spojení střelce a pozorovatele bylo zajištěno telefonem nebo zvukovodem, umístěnými u levé střílny. Zvukové povely by nemusely být během střelby dostatečně slyšet, proto byla pro předávání povelů instalována nad zbraněmi také světelná signalizace.

V protější stěně byl ve střílně zalafetován lehký kulomet vz. 26, který měl chránit týlový prostor srubu u vchodu do objektu. Pod stropem je výdech potrubí vzduchotechniky, zásobující místnost čerstvým vzduchem.

Střelecká místnost je využita pro expozici výstroje a výzbroje prvorepublikové armády.

 

Vchod do srubu

Vchod tvoří dvakrát zalomená vstupní chodba. Zalomení vylučovalo možnost přímého postřelování vnitřku objektu. Hned ve vstupu jsou mřížová vrata, zrekonstruovaná do původní podoby. Ta byla postřelována ze střílny umístěné za mřížovými vraty. Vlevo od mříže se nachází také zamřížovaný nasávací otvor pro filtrovnu.

Za ohybem je replika masívních „pancéřových“ dveří o tloušťce 30 mm a hmotnosti 640 kg.

Podle zkoušek prováděných armádou v Brdech bylo ověřeno, že pancéřové dveře vydrží výbuch granátu 21 cm v těsné blízkosti bez poškození. Přesto však bylo nutné počítat s možností, že za boje dojde k zásahu těžší zbraní a dveře se ve vstupu vzpříčí. Aby při takové události osádka objektu nezůstala uvězněna uvnitř srubu, pamatovali konstruktéři na nouzový výlez ve spodní části dveří, krytý přišroubovaným obdélníkovým víkem. Aby dveře dobře těsnily v případě napadení bojovými plyny, bylo možno je vmáčknout do těsnění pomocí masívních zástrček s kličkami. Pro případ výbuchu venku u mříže byly dveře zajištěny pancéřovou vzpěrou, kterou najdeme v malém výklenku za dveřmi.

Za druhým ohybem bychom v roce 1938 nalezli další plynotěsné dveře. To pro případ, aby se otravné látky nedostaly do objektu, ani kdyby první dveře byly poškozeny a aby se neporušil vnitřní přetlak při otevírání dveří. Prostor mezi dveřmi je nazýván SAS a jedná se o tzv. protiplynovou předsíň. Oboje dveře měli uzavíratelnou střílnu pro potřebu bezprostřední ochrany. Plynotěsné dveře jsou v objektu N-S 81 Lom zatím provizorně nahrazeny obyčejnými plechovými dveřmi.

Následující místnosti nebyly dosud obnoveny. Cihlové příčky byly za okupace strženy. V současnosti jsou prostory využity jako tzv. „spolkové místnosti“, návštěvníkům nejsou přístupné. Výjimkou byl rok 1998, kdy byla největší z místností využita jako kinosál pro promítání prvního dílu z dokumentu „Oživené pevnosti“, na kterém se Klub podílel a dosud podílí. Zde se plánují další rekonstrukční práce, rodí se texty pro propagační materialy, pořádají se klubové schůze a setkání, pro členy klubu slouží malá knihovna a odpočinková místnost pro průvodce.

 

Místnost pro sklad munice a ubikace pro poddůstojníky

Zde by byly uloženy zásoby dělostřeleckých nábojů pro protitankový kanón. Místnost sousedila s ubikací pro 4 poddůstojníky.

 

Místnost pro velitele

Veliteli objektu sloužila nejen jako ubikace, ale též jako kancelář.

 

Místnost pro telefonistu

Odtud by bylo možné spojení v prvé řadě se sousedními objekty a s nejbližšími tvrzemi (Dobrošov, Jírova hora). V místnosti byla originální telefonní ústředna a další spojovací prostředky. V těsném sousedství místnosti byla uložena kulometná munice.

 

Levý zvon

Zvon byl určen pro lehký kulomet, který byl schopen v případě potřeby působit do palebné přehrady směrem ke srubu N-S 82 Březinka. Jeho vnitřní vybavení bylo obdobné, jako u pravého zvonu. V roce 1938 nebyl zvon vybaven. Měl hmotnost 26,5 tuny a byl osazen 29. července 1938.

Vlevo od přístupu pod zvon se nacházel v kovové skříňce originální petrolejový vařič systém PRIMUS vyráběný v úpravě pro opevnění. V mírových dobách bylo jídlo dová­ženo ve várnicích.

 

Levá střelecká místnost

Levá střelecká místnost obsahovala pevnostní kanón L1 spřažený s těžkým kulometem vzor 37 s pevnostní hlavní a dvojkulomet vzor 37 v hlavních střílnách, výzbroj místnosti doplňoval lehký kulomet vzor 26 na ochranu vchodu. Kanón měl výrobní číslo 172 a v létě v roce 1938 byl skutečně na Lomu osazen. Za okupace byla zbraň odvezena na neznámé místo na Atlantický val. V roce 2000 se členové KVH dozvěděli, že kanón byl za války osazen do pevnostního objektu na norském pobřeží a norská armáda ho teprve v devadesátých letech uložila v depozitáři Norského muzea ozbrojených sil. I když se původně uvažovalo o jeho navrácení do Náchoda a vystavení v Okresním muzeu v Náchodě, Norové se nakonec rozhodli využít tento kanón v muzeu Atlantického valu v pevnosti Austraatt. Členové Klubu v roce 2006 pomohli Norům za sponzorského přispění firmy PROVYS CZ z Jablonce nad Nisou kanón zrekonstruovat a vystavit.