HORNÍ PATRO pěchotního srubu N-S 82 "Březinka"

Pravý zvon

Hlavním úkolem pravého zvonu bylo pozorování a střežení prostoru palebné přehrady ve směru k sousednímu objektu N-S 81 Jirásek. V případě potřeby mohl zasáhnout do boje a postřelovat okolí srubu lehkým kulometem. Zvon o hmotnosti 20 200 kg a tloušťce stěn 20 cm byl na své místo osazen 23. července 1938.

Maketa pravého pancéřového zvonu pro lehký kulomet

Dobová fotografie pravého pancéřového zvonu

Pohled na podlážku v šachtě pravého pancéřového zvonu

Osud zvonu po vytržení není známý. Původní zvon byl vyroben ze speciální zušlechtěné ocelolitiny s vysokou houževnatostí. Složení armáda pečlivě tajila. Kromě tří střílen po stranách je v temeni zvonu ještě otvor pro periskop. V noci měl být do tohoto otvoru místo periskopu nasazen reflektor pro osvětlení okolí.

Uvnitř zvonu nalezneme výškově nastavitelnou děrovanou podlážku. Na stěnách zvonu jsou držáky pro kulomet, lafetu, pancéřové vložky pro uzavření střílen, náhradní hlavně, polička pro pohotovostní zásobu střeliva v zásobnících, signální pistole s raketami a sklopné sedátko. Munice se do zvonu dopravovala pomocí malého muničního výtahu. Obsluha se mohla dorozumívat s ostatními členy osádky pomocí telefonu, zvukovodu nebo světelné signalizace. Do zvonu vojáci vstupovali po kovovém žebříku. Zplodiny vzniklé při střelbě se měly odsávat malým ručním ventilátorem, umístěným vlevo na stěně před vstupem ke zvonové šachtě.

Před vstupem do zvonu je sklad pěchotního střeliva. Střílna vpravo sloužila jako krycí pro ochranu hlavních střílen srubu. Do střílny bylo možné namontovat střeleckou vložku s lafetovaným lehkým kulometem nebo pozorovací vložku s neprůstřelným sklem. Voják obsluhující výše uvedený kulomet by mohl okolí a dno ochranného příkopu pozorovat také stěnovým periskopem. Ten ještě na Březince v roce 1938 nebyl. Dnes je stěnový periskop na svém místě. V případě, že by se v ochranném příkopu ukryl nepřítel, osádka by ho zpozorovala a zneškodnila pomocí granátového skluzu.

Místnost pro telefonistu Odtud by bylo možné spojení v prvé řadě se sousedními objekty a s nejbližšími tvrzemi (Dobrošov, Jírova hora). V místnosti je originální telefonní ústředna a další spojovací prostředky. Komunikovat s velitelem v sousední místnosti mohl telefonista malým okénkem ve zdi.

Pravá střelecká místnost

Strop a stěny střelecké místnosti jsou pokryty asi 2 mm silným plechem. Ten měl v případě zasažení objektu nepřátelskou palbou zabránit odlétávání úlomků z popraskaného betonu, které mohly zranit vojáky nebo poškodit techniku v místnosti. Obdobné oplechování lze nalézt i ve všech ubikacích srubu.

V obou střílnách objektu jsou zalafetovány těžké kulomety vz. 37 Zbrojovky Brno. Prázdné nábojnice byly svedeny ven do ochranného příkopu. Nad každým kulometem je umístěná panoramatická mapka okolního terénu. Sloužila při střelbě v noci nebo za snížené viditelnosti za předpokladu, že byl střelec navigován. Spojení střelce a pozorovatele bylo zajištěno telefonem nebo zvukovodem, umístěnými u levé střílny. Zvukové povely by nemusely být během střelby dostatečně slyšet, proto byla pro předávání povelů instalována nad zbraněmi také světelná signalizace.

V protější stěně je ve střílně zalafetován lehký kulomet vz. 26, který měl chránit týlový prostor srubu u vchodu do objektu. Na stěně visí mapa vojenské situace ke dni 30. září 1938.

Pod stropem je výdech potrubí vzduchotechniky, zásobující místnost čerstvým vzduchem.

Místnost pro velitele

Ubikace velitele objektu

Telefonní ústředna

Velitel byl jediný člen osádky, kterému byl dopřán přepych vlastní místnosti. Sloužila mu nejen jako ubikace, ale též jako kancelář.

Telefonní ústředna

Vchod do srubu

Vchod tvoří dvakrát zalomená vstupní chodba. Zalomení vylučovalo možnost přímého postřelování vnitřku objektu. Hned ve vstupu jsou mřížová vrata, zrekonstruovaná do původní podoby. Ta byla postřelována ze střílny umístěné za mřížovými vraty. Vlevo od mříže se nachází také zamřížovaný nasávací otvor pro filtrovnu.

Za ohybem jsou masívní „pancéřové“ dveře o tloušťce 30 mm a hmotnosti 640 kg.

Podle zkoušek prováděných armádou v Brdech bylo ověřeno, že pancéřové dveře vydrží výbuch granátu 21 cm v těsné blízkosti bez poškození. Přesto však bylo nutné počítat s možností, že za boje dojde k zásahu těžší zbraní a dveře se ve vstupu vzpříčí. Aby při takové události osádka objektu nezůstala uvězněna uvnitř srubu, pamatovali konstruktéři na nouzový výlez ve spodní části dveří, krytý přišroubovaným obdélníkovým víkem. Aby dveře dobře těsnily v případě napadení bojovými plyny, bylo možno je vmáčknout do těsnění pomocí masívních zástrček s kličkami. Pro případ výbuchu venku u mříže byly dveře zajištěny pancéřovou vzpěrou, kterou najdeme v malém výklenku za dveřmi.

Za druhým ohybem bychom v roce 1938 nalezli další plynotěsné dveře. To pro případ, aby se otravné látky nedostaly do objektu, ani kdyby první dveře byly poškozeny a aby se neporušil vnitřní přetlak při otevírání dveří. Prostor mezi dveřmi je nazýván SAS a jedná se o tzv. protiplynovou předsíň. Oboje dveře mají uzavíratelnou střílnu pro potřebu bezprostřední ochrany.

Levý zvon

Fotografie původního zvonu pro těžký kulomet

Zvon byl určen pro těžký kulomet, který byl schopen v případě potřeby působit do palebné přehrady směrem ke srubu N-S 83 Lázně a postřelovat prostor celnice. Jeho vnitřní vybavení bylo obdobné, jako u pravého zvonu. Odlišnosti byly dány použitím těžkého kulometu a jiné lafety. V roce 1938 nebyl zvon vybaven. Měl hmotnost 21 600 kg a byl osazen 20. července 1938.

Vpravo před přístupem ke zvonu se nacházejí na třech železobetonových podstavcích nádrže na vodu pro sociální zařízení ve spodním patře, ventilátor pro větrání zvonu a zbytek prostoru byl zaplněn zásobou munice pro kulomety. Vlevo od přístupu pod zvon se nachází v kovové skříňce originální petrolejový vařič systém PRIMUS vyráběný v úpravě pro opevnění. V mírových dobách bylo jídlo dováženo ve várnicích.

Místnost pro sklad munice a ubikace pro poddůstojníky

Zde by byly uloženy zásoby dělostřeleckých nábojů pro protitankový kanón. Místnost sousedí s ubikací pro poddůstojníky, obdobnou jako ve spodním patře. Tyto místnosti nejsou v současnosti přístupné, slouží členům KVH.

Levá střelecká místnost

Pohled na hlavní zbraně v levé střelecké místnosti

Původní 4cm protitankový kanón vz. 36

Levá střelecká místnost obsahuje jeden z nejcennějších exponátů – originální pevnostní kanón L1 spřažený s těžkým kulometem vzor 37 s pevnostní hlavní. Kanón má výrobní číslo 173 a v létě v roce 1938 byl skutečně na Březince osazen. Za okupace byla zbraň odvezena na neznámé místo na Atlantický val. V roce 1999 se členové KVH dozvěděli, že kanón byl za války osazen do pevnostního objektu na norském pobřeží a norská armáda ho teprve v devadesátých letech uložila v depozitáři Norského muzea ozbrojených sil. Díky pochopení norského muzea se za pomoci Okresního muzea Náchod mohl kanón v prosinci v roce 2002 vrátit na původní místo.

Výzbroj místnosti doplňuje dvojče těžkých kulometů vzor 37 mířící do údolí Náchoda a lehký kulomet vzor 26 ve střílně na obranu vchodu. Na bednách s municí je vystavena originální plnička na nábojové pásy.