Kronika KVH Náchod - rok 1989

KVH měl tehdy 25 členů. Předsedou byl Stanislav Šefránek , místopředsedou Zdeněk Pražák. Právě Zdeněk Pražák se stal pro první polovinu devadesátých let jako místopředseda hybným motorem KVH a tím pádem i úprav na Březince. Zároveň je mezi staršími členy KVH známo, že právě on nebyl až zas takovým příznivcem pronajmout si od armády objekt opevnění, členy před převzetím objektu opevnění často varoval: „Když chcete bunkr, tak se taky o něho budete starat !“ zaznívalo nekompromisně z jeho úst na adresu členů KVH na schůzích. Možná i proto najdeme ve stanovách KVH té doby povinnost členů KVH podílet se ročně na více než na 50% plánovaných akcí KVH. Možná i díky tomu se členská základna v průběhu let příliš nerozrostla a drtivou většinu členů KVH v roce 1989 tvořily osoby z blízkého okolí.

Podle zápisu v kronice je pro rok 1989 na prvním místě v rozdělování klubové práce v KVH organizace zájezdů, čímž byli pověřeni Irena Kaplanová a Jan Čížek. Teprve na druhém místě se objevuje trojice pověřená přípravou muzea: Petr Charvát, Stanislav Šefránek a Petr Beran, organizací brigád byli pověřeni Jiří Štěpánek a Petr Vlach. V následujících letech se zájezdy postupně odsunou až na konečnou příčku, zatímco práce na Březince se dostanou již navždy na čelní místa v zápisech ze schůzí. Snad jen v klubové kronice působí popisy cest členů KVH jako vítaná, obveselující a mnohdy i poučná ilustrace. Z dnešního pohledu je jistě velmi zajímavé, že KVH myslel na osobu pověřenou pro kontakt s tiskem, dle současné terminologie se tiskovým mluvčím stal Emil Klesl.

20. ledna se na schůzi ještě diskutovala možnost zahájit po dohodě s Okresním muzeem práce na N-S 73 Jeřáb, který mělo Okresní muzeum v rámci dobrošovské tvrze v pronájmu a který zatím nebyl zpřístupněn veřejnosti. K dohodě nakonec nedošlo a proto na 2. duben byla naplánována tzv. „Výběrová akce“, která měla doporučit vhodný objekt pro klubové využití. Výběrové akce se zúčastnilo celkem 9 členů. Světe div se, bylo vybráno. Na schůzi 7. dubna klubová komise oznámila, že doporučuje N-S 81 Lom, který se zdál být nejzachovalejší. Na schodech v jako jediném objektu zůstalo dokonce i původní zábradlí. Bohužel N-S 81 Lom byl v té době tak zarostlý, že členové KVH označili objekt komunikačně za obtížně přístupný. Nakonec členská schůze pověřila trojici Charvát, Štěpánek a Beran provést průzkum znovu.

Na schůzi 28. dubna podala průzkumná trojice zprávu o posouzení objektů, které přešly do užšího výběru (N-S 81,82,83 a 86). U všech pěchotních srubů byl stejný problém se stavem objektů, přístupem automobilem a s dovozem materialu . Dokonce se diskutovala otázka, zda vůbec má smysl nějaký objekt převzít. Přihlásilo se pouze 6 členů, kteří slíbili aktivní trvalou angažovanost na objektu a další 4 členové byli ochotni pomoci při brigádách na objektu a péči o srub.

Schůze 2. května definitivně rozhodla. KVH převezme N-S 82 Březinka, byl ustaven stavební výbor a Petr Beran byl ustanoven jednatelem pro jednání s armádou zastoupenou Krajskou ubytovací a stavební správou v Pardubicích (dále jen KVUSS). Jako zajímavost uvádím, že armáda KVH smluvně zavázala vyřídit si s vlastníkem pozemků a jeho uživatelem vstup na pozemky a jejich případné užívání. V té době bylo majitelem pozemku Jednotné zemědělské družstvo, které svůj souhlas vydalo.

6. října Beran přečetl dopis od KVUSS, že je ochotna předat objekt do bezplatného užívání na dobu neurčitou a že KVUSS vyšle zástupce k prohlídce objektu 13. října 1989. Předseda KVH Pražák naposledy varoval částečně nadšené členstvo před převzetím objektu. Spousta práce, zájem časem může opadnout, akce je finančně náročná, úpravy musí být odborně provedeny , nadšení skupiny odpadne a ani členové skupiny, která se k Březince přihlásila, nemusí zůstat na Březince natrvalo. Nic platné, vize klubového muzea byla silnější.

Zápis ze schůze z pátku 17. listopadu 1989 se nedochoval. Vzhledem k tomu, že následující den proběhla dle záznamů v klubové kronice na Březince první brigáda, o které se dříve nikde nic nepsalo, je pravděpodobné, že se především na schůzi probíralo, co se bude příští den na Březince dělat. Za zahájení prací na Březince tak lze považovat 18. listopad 1989. Zatímco v Praze se již nastartoval proces zhroucení poslední srpokladivové vlády, členové KVH na Březince uvolňovali vchod a vyklízeli sutiny. Proč ne. Konečně v Náchodě v té době ještě bylo vše při starém, první krátká zpráva o událostech v Praze se objevila v dosud přísně cenzurované televizi až v neděli 19. listopadu večer. Po zahájení práce se dokonce u vchodu v civilu legitimoval jeden z nejmenovaných příslušníků StB , neboť ho zajímalo, cože se to na N-S 82 Březinka děje nepovoleného. Ani on netušil, k jakým změnám v příštích letech dojde a nejen na Březince…

Smlouva s armádou na bezplatné užívání Březinky byla podepsána za SVAZARM předsedou 13. ZO p . Jiřím Vičarem a za KVH Zdeňkem Pražákem 27. prosince 1989, za KVUSS smlouvu podepsal dne 2. ledna 1990 náčelník pplk. Ing. Petr Dostrašil. Členové KVH stihli před koncem roku 30. prosince 1989 ještě jednu brigádu, kdy byla od sutin vyklizena pravá a levá část bojového patra.

Co vybrat z další činnosti KVH ?

• Mezi oblíbené činnosti patřily klubové výjezdy s tematikou opevnění. Koncem února 1989 se členové KVH vypravili do Trutnova, kde na traťové distanci otevřeli výstavu k 50. výročí obsazení ČSR fašistickým Německem uspořádanou trutnovským KVH. Není třeba zdůrazňovat, že výstava byla věnována především opevnění a že mezi pořadateli byli budoucí správci Stachelbergu.
• 22.4.1989 se uskutečnil klubový výjezd do pásma Zaječiny - Bartošovice - Zemská Brána. Procvičovalo se použití buzoly v terénu, měřily se palebné vějíře, zakreslovaly se objekty do civilních map. Z dnešního pohledu se tato činnost zdá jako zbytečná, ale je třeba si uvědomit, že v roce 1989 byla literatura o opevnění značně nedostatkovým zbožím a k objektům opevnění tehdy až na světlé výjimky nevedly značené cesty a často ani vyšlapané pěšinky.
• V červenci se uskutečnil další klubový výjezd, tentokrát na Králicko k objektům K-S 31 až K-S 38. 23. září členové KVH putovali na Dolní Moravu na objekty K-2 až K-9. Představte si, že i když tehdy členové KVH pečlivě prolezli každý objekt, nenavštívili žádné muzeum!
• 17. března 1989 se uskutečnila beseda s panem Robertem Řemínkem, pracovníkem Krajské správy památkové péče, který seznámil členy KVH s problematikou zpřístupnění dobrošovské pevnosti. Mimo jiné uvedl, že se uvažovalo v letech 1971-72 o využití pevnosti pro sklady ovoce a zeleniny, což nakonec naštěstí nedopadlo. Byl připraven převoz zvonu z Opavska a dokonce se měly převážet i dva lehké objekty - vzor 37 a vzor 36, ale díky nepochopení některých orgánů k tomu nedošlo, přestože finančně byla akce zajištěna. Zápis z jeho přednášky obsahuje také informaci, že Dobrošov byl před rokem 1987 navržen na národní kulturní památku, ale pro nesouhlas odboru kultury při Okresním národním výboru k tomu tehdy nedošlo (dnes již tento statut tvrz Dobrošov má).
• 7. dubna se na schůzi Emil Klesl pochlubil „vlastnoručně“ vyrobeným 8 mm amatérským filmem o opevnění.
• KVH se nezabýval pouze opevněním. 9. května 1945 došlo na hranicích u celnice v  Bělovsi k jedné z posledních bitev 2. světové války v ČSR a nešťastnou náhodou tam zahynuli i čs. občané. Bojům u celnice věnovali pánové Emil Klesl a Zdeněk Pražák rukopis, který v dubnu 1989 získal 2. místo v celostátní soutěži pořádané Českým svazem protifašistických bojovníků. K vydání rukopisu však přes kladný ohlas nikdy nedošlo, v současné době je rukopis pravděpodobně ztracen.
  Členové KVH se již delší dobu snažili zasadit o zřízení pomníku v blízkosti celnice. Tehdy se uvažovalo za pomoci Vojenského muzea v Praze o umístění kanónu ráže 76 mm na podstavec u silnice s pamětní deskou. Bohužel 28. dubna definitivně díky nesouhlasu Dopravního inspektorátu Veřejné bezpečnosti (dnes dopravní policie) KVH rezignoval na myšlenku postavit pomník padlým u celnice a tak KVH nakonec aspoň slíbil zajistit jména padlých čs. občanů na pamětní desku do budovy Místního národního výboru (Městský úřad).
• Z  bunkrologického hlediska k velmi zajímavému pokusu došlo pod vedením Petra Charváta v létě se zemní telegrafií. Jako zdroj vln byl použit induktor vyráběný v NDR pro pokusy ve školních laboratořích. První pokus byl proveden v červnu improvizovaně na louce, který zřejmě díky nedokonalému uzemnění nedopadl dobře. Proto bylo rozhodnuto pokus opakovat přímo v objektech TO a to tam, kde byla kabeláž pro zemní telegrafii již provedena. Pro ověření spojení byly vybrány objekty K-S 36 a K-S 37. Ani tam však spojení nebylo dosaženo, pravděpodobně pro stáří instalace.
• 6. října 1989 se diskutovalo o návrhu na pomoc při zpřístupnění tvrze Bouda v Orlických horách. Návrh byl zamítnut jako nereálný, obtížně splnitelný. Na stejné schůzi se hovořilo o zprávách o průzkumu Stachelbergu za pomoci potápěčů. Bylo doporučeno projednat s náchodskými potápěči průzkum Skutiny . Členové KVH se vydali ještě v listopadu na průzkum povrchu tvrze, aby mohla být pro plánovaný jarní potápěčský průzkum Skutiny podána potápěčům předem zpráva o stavu tvrze.
• 7. prosince vydal KVH Náchod nadšené podpůrné prohlášení k sametové revoluci a zaslal ho Občanskému fóru Náchod. Bylo jasné, že se pro budoucnost otevírají úplně nové možnosti.
• Na výroční schůzi 8. prosince 1989 byl zvolen pro rok 1990 nový výbor ve složení Petr Beran, Jan Čížek, Petr Charvát, Irena Kaplanová, Emil Klesl, Zdeněk Pražák a Stanislav Šefránek . Předsedou se opět stal S. Šefránek , místopředsedou Z. Pražák.