Srub N-S 82 "Březinka" - horní patro

Pravý zvon

Pravý pancéřový zvon vyzbrojený lehkým kulometem
Pohled do pravého pancéřového zvonu
Lehký kulomet vz. 26 v pomocné střílně poblíž pravého zvonu

Hlavním úkolem pravého zvonu bylo pozorování a střežení prostoru palebné přehrady ve směru k sousednímu objektu N-S 81 Lom. V případě potřeby mohl zasáhnout do boje a postřelovat okolí srubu kulometem vz. 26. Zvon o hmotnosti 20 200 kg a tloušťce stěn 20 cm byl na své místo osazen 23. července 1938. Osud zvonu po vytržení není známý. Původní zvon byl vyroben ze speciální zušlechtěné ocelolitiny s vysokou houževnatostí. Složení armáda pečlivě tajila. Kromě tří střílen po stranách je v temeni zvonu ještě otvor pro periskop. V noci měl být do tohoto otvoru místo periskopu nasazen reflektor pro osvětlení okolí. 

Uvnitř zvonu nalezneme výškově nastavitelnou děrovanou podlážku. Na stěnách zvonu jsou držáky pro kulomet, lafetu, pancéřové vložky pro uzavření střílen, náhradní hlavně, polička pro pohotovostní zásobu střeliva v zásobnících, signální pistole s raketami a sklopné sedátko. Munice se do zvonu dopravovala pomocí malého muničního výtahu. Obsluha se mohla dorozumívat s ostatními členy osádky pomocí telefonu, zvukovodu nebo světelné signalizace. Do zvonu vojáci vstupovali po kovovém žebříku. Zplodiny vzniklé při střelbě se měly odsávat malým ručním ventilátorem, umístěným vlevo na stěně před vstupem ke zvonové šachtě.

Před vstupem do zvonu je sklad pěchotního střeliva. Střílna vpravo sloužila k obraně obvodové překážky umístěné v týlu objektu. Do střílny bylo možné namontovat střeleckou vložku s lafetovaným kulometem vz. 26 nebo pozorovací vložku s neprůstřelným sklem. Voják obsluhující kulomet mohl také pozorovat okolí a dno ochranného příkopu pomocí stěnového periskopu. Ten ještě na Březinku v roce 1938 nebyl dodán, dnes je však stěnový periskop na svém místě. V případě, že by se v ochranném příkopu ukryl nepřítel, osádka by ho mohla zneškodnit vhozením ručního granátu pomocí granátového skluzu.

 

Pravá střelecká místnost

Těžký kulomet vz.37 v pravé střelecké místnosti

Strop a stěny střelecké místnosti ohrožené ostřelováním jsou pokryty 2 mm silným plechem. Ten měl v případě zasažení objektu nepřátelskou palbou zabránit odlétávání úlomků z popraskaného betonu, které by mohly zranit vojáky nebo poškodit techniku v místnosti. Obdobné oplechování lze nalézt i ve všech ubikacích srubu.

V obou hlavních střílnách jsou lafetovány kulomety vz. 37 vyráběné Zbrojovkou Brno. Kadence kulometu byla 500 ran za minutu, prázdné nábojnice jsou proto svedeny ven do ochranného příkopu. Nad každým kulometem je umístěna panoramatická mapka okolního terénu. Sloužila při střelbě v noci nebo za snížené viditelnosti. Palba byla řízena podle údajů pozorovatale ve zvonu. Spojení do střelecké místnosti bylo zajištěno telefonem nebo zvukovodem, umístěnými u dveří. Zvukové povely by nemusely být během střelby dostatečně slyšet, proto byla pro předávání povelů nad zbraněmi nainstalována také světelná signalizace.

V protější stěně je ve střílně lafetovaný kulomet vz. 26, který bránil obvodové překážky v týlovém prostoru srubu.

Pod stropem je výdech potrubí vzduchotechniky, zásobující místnost čerstvým vzduchem.

 

Stanoviště velitele

Stanoviště velitele objektu

Velitel byl jediný člen osádky, kterému byl dopřán přepych vlastní místnosti. Sloužila mu nejen jako ubikace, ale též jako kancelář.

 

Telefonní ústředna

Obsluha telefonního přepojovače

V místnosti je umístěn vzácný exemplář původní pevnostní telefonní ústředny. Pomocí ní spojoval telefonista telefonní hovory jak v rámci objektu, tak po pevnostní linii i jinam. Komunikovat s velitelem v sousední místnosti mohl telefonista i přímo díky malému okénku ve zdi.

 

Vchod do srubu

Vchod tvoří dvakrát zalomená vstupní chodba. Zalomení vylučovalo možnost přímého postřelování vnitřku objektu. Hned ve vstupu jsou mřížová vrata. Ta byla postřelována ze střílny umístěné za nimi. Vlevo od mříže se nachází zamřížovaný nasávací otvor pro filtrovnu.

Za ohybem jsou ocelové silnostěnné dveře o tloušťce 30 mm a hmotnosti 640 kg. Podle zkoušek prováděných armádou v Brdech bylo ověřeno, že tyto dveře vydrží výbuch granátu 21 cm v těsné blízkosti bez jejich poškození. Přesto však bylo nutné počítat s možností, že za boje dojde k zasypání vchodu zeminou vyvrženou při dopadech dělostřeleckých granátů. Aby při takové události osádka objektu nezůstala uvězněna uvnitř srubu, pamatovali konstruktéři na nouzový výlez ve spodní části dveří, krytý přišroubovaným obdélníkovým víkem. Aby dveře dobře těsnily v případě napadení bojovými plyny, bylo možno je vmáčknout do těsnění pomocí masívních zástrček s kličkami. Pro případ výbuchu u vstupu do objektu byly dveře zajištěny vzpěrou, kterou najdeme v malém výklenku za dveřmi. Vstupní chodbička je uzavřena dalšími plynotěsnými dveřmi. To pro případ, aby se otravné látky nedostaly do objektu, ani kdyby první dveře byly poškozeny a hlavně aby se při otevírání dveří nenarušil přetlak vzduchu v objektu. Oboje dveře mají uzavíratelnou střílnu pro potřebu bezprostřední obrany.

  

Levý zvon

Vařič k ohřevu stravy

Zvon byl určen pro kulomet vz. 37, který byl schopen působit do palebné přehrady směrem ke srubu N-S 83 Lázně a postřelovat náchodské údolí. Jeho vnitřní vybavení bylo obdobné, jako u pravého zvonu. Odlišnosti byly dány použitím jiného kulometu a jiné lafety. V roce 1938 nebyl zvon vybaven. Měl hmotnost 21 600 kg a byl osazen 20. července 1938.

Vpravo před přístupem ke zvonu se nachází ventilátor pro odvětrání zvonu, zbytek prostoru byl zaplněn zásobou munice pro kulomety. Vlevo od přístupu pod zvon se nachází v kovové skříňce původní petrolejový vařič vyráběný pro opevnění a dobové várnice.

 

Sklad munice, ubikace poddůstojníků

Příslušenství pro 4cm protitankový kanon vz. 36

Ve skladu munice bylo uloženo 1 200 nábojů pro protitankový kanón. V současnosti je zde vystaveno příslušenství protitankového kanónu, zatímco sousední ubikace (stejná jako ve spodním patře) slouží jako zázemí pro průvodce.

 

 

Levá střelecká místnost

Pohled do kompletně vyzbrojené a vybavené levé střelecké místnosti

Levá střelecká místnost obsahuje jeden z nejcennějších exponátů – originální pevnostní kanón L1 spřažený s těžkým kulometem vzor 37 s pevnostní hlavní. Kanón má výrobní číslo 173 a v létě v roce 1938 byl skutečně na Březince osazen. Za okupace byla zbraň odvezena na neznámé místo na Atlantický val. V roce 1999 se členové KVH dozvěděli, že kanón byl za války osazen do pevnostního objektu na norském pobřeží a norská armáda ho teprve v devadesátých letech uložila v depozitáři Norského muzea ozbrojených sil. Díky pochopení norského muzea se za pomoci Okresního muzea Náchod mohl kanón v prosinci v roce 2002 vrátit na původní místo.

Výzbroj místnosti doplňuje dvojče těžkých kulometů vzor 37 mířící do údolí Náchoda a lehký kulomet vzor 26 ve střílně na obranu vchodu. Na bednách s municí je vystavena originální plnička na nábojové pásy.