Kronika KVH Náchod - rok 1999

Rok 1999 výraznou změnu do klubového života nevnesl. Po loňském krizovém roce se sice několik členů pokusilo klubový život zpestřit, ale jednalo se spíš o akce menšího rázu často určených pouze několika kamarádům. Drtivá většina aktivních členů Klubu obětovala svůj volný čas Březince, na celoklubové přátelské akce mnoho času nezbývalo. Přerod Klubu z organizace společenského charakteru na skupinu pragmaticky uvažujících dobrovolníků klubového pevnostního muzea byl prakticky dokonán, i když přátelské vztahy v klubu nebyly nijak vážněji narušeny, což se mělo v budoucnu mnohonásobně zhodnotit. Šlo jen o to, aby byla změněna některá pravidla fungování členské základny, což určitě byl úkol na několik let dopředu a nikterak jednoduchý. Desáté výročí od zahájení prací na Březince tak Klub přivítal s mírně pozměněnou členskou základnou, která sice byla o trochu tenčí, zato s větší chutí do práce.

Při rekonstrukčních pracech na Březince se podařilo dokončit opravy ve filtrovně, byl sestrojen výtah do zvonu na munici a sestavena slušná replika zvonového periskopu. Díky zvýšenému návštěvnímu ruchu a značné prašnosti se ukázalo nezbytně nutné natřít podlahy a vybílit stěny. V létě se podařilo celý objekt přemaskovat, i když výsledek byl zdrcující. Namíchané barvy neztmavly jak sliboval prodejce, ale zářivě a radostně hlásaly světu, kde se Březinka uprostřed polí nad Bělovsí nachází. Šedivá část objektu dokonce při zapadajícím sluníčku házela směrem do vnitrozemí ohnivá prasátka, tedy maskování k pohledání. Nejlépe to vystihl člen Klubu, bývalý voják z povolání, pplk. Šefránek: „Oko turisty jásá, oko starého vojáka pláče !“. Není divu, že členové Klubu ihned po skončení sezony plánovali další přemaskování objektu, i když celá akce přišla na pěkných pár desítek tisíc Kč nemluvě o odpracovaných hodinách.

Práce pokračovaly i na N-S 81 Lom. Kromě vyklizení zasypaného diamantového příkopu se podařilo osadit makety střílen v levé střelecké místnosti, až do loňska osazené na Březince. Ve spojitosti s osazením maket střílen byly částečně opraveny omítky, ovšem pouze okolo těchto střílen. Členové Klubu se dohodli, že minimalizují nutné zásahy do vnějšího vzhledu objektu, aby bylo porovnání s Březinkou, jak vypadal objekt poškozený Němci za okupace.

Přestože interiér objektu Lom byl připravován pro trvalé přemístění klubovny a technického zázemí z levé části horního patra na Březince, větší část vnitřních prostor měla být po zkušebním otevření objektu v minulém roce využita jako klubové muzeum a trvale zpřístupněna návštěvníkům. V soukromých sbírkách členů Klubu zahálelo množství dobových fotografií, dokumentů a dalších relikvií, které měly v muzejních prostorech Lomu najít důstojné místo, aby se z nich mohli těšit nejen jejich majitelé, ale i běžní návštěvníci. Proto se usilovně pracovalo na elektrických a vodovodních rozvodech, osazovaly se dveře.

Předseda Klubu Petr Charvát na výroční členské schůzi ovšem prohlásil za nejnáročnější a nejtěžší průvodcovskou činnost, která počtem odpracovaných – odprovázených hodin značně převýšila jinak odpracované hodiny. Díky nedostatku zdatných průvodců nebyl čas na jinou práci, a tak předseda Klubu vyhlásil intenzivní pátrání po výřečných průvodcích, přičemž zároveň vyzval k sepisování služeb na Březince podle Alešem Horákem připraveného rozpisu pro následující rok. Pokus sepsat služby na Březince byl učiněn ihned po loňském prováděcím kolapsu, ale úspěch byl poměrně zanedbatelný. Členové Klubu nebyli na sepisování služeb zvyklí, cenili si své dobrovolnosti, kterou zároveň spojovali s naprostou nezávislostí („přijdu až budu chtít“), což se ukázalo do budoucna jako kontraproduktivní. Březinka již žádala podmínky srovnatelné se zavedenými muzei, a členové Klubu museli začít zvolna přehodnocovat svůj náhled na nespoutané dobrovolnictví, které bylo postupně nahrazováno dobrovolným závazkem. Ale vraťme se zpět na začátek roku 1999 a připomeňme si některé akce, které se zapsaly do historie Klubu.

15. dubna dorazili do Náchoda mikrobusem kolegové z pevnosti Gerstfeldhöhe Siegfriedovy linie u Pirmasensu, kteří přijeli oplatit loňskou návštěvu členů Klubu v Německu. Dlouho se k této výpravě na „Divoký východ“ odhodlávali a nechali se po mnoha dotazech Alešem Horákem přesvědčit až prohlášením, že přes Náchod vede hlavní trasa na Moskvu a nejsou zde jen vozové cesty. Na Březinku přivlekli basu piva a první dotaz byl, kde je lednička. Netušili, že se ocitli na jediném objektu TO, kde lednička opravdu je. Jejich akumulace byla značná a když začali míchat pivo s vodkou v poměru 1 : 1, místní borci jen zírali. Přespali na Březince, následující den se společně s námi vypravili na setkání Sdružení muzeí čs. opevnění do Rokytnice v Orlických horách. Organizace setkání se tentokrát ujali kolegové Luděk Vávra a Petr Hudousek z Haničky. A protože při takových příležitostech mají zbraně mlčet, akci podpořil i Klub vojenské historie Praha. A tak došlo k nevídané záležitosti, kdy aspoň na jeden den dlouhodobě napjaté vztahy mezi KVH Praha (správce R-S 74) a Městem Rokytnice v Orl. h. (správce Haničky) byly potlačeny a obě organizace vzájemně podpořily obecně prospěšnou věc. Pevnostní nadšenci dostali možnost projít si nejen běžně přístupnou část Haničky, ale i absolvovat mírně klaustrofobickou odpadní štolu pod vchodovým objektem nebo s lehkou dávkou odvahy vylézt po žebříku do R-S 80 Potůček. Klub vojenské historie Praha pro pevnostní nadšence zpřístupnil R-S 74 Na Holém, kde se průvodcovské služby zhostil Jan Škoda, člen pražského klubu a známý bunkrologický vydavatel. Odpolední program narušilo husté sněžení a tak část členů Klubu si společně s několika dobrovolnými pracovníky Arealu opevnění Darkovičky zajela do blízkých Bartošovic k čerstvě opravenému pomníčku příslušníka finanční stráže Josefa Navrátila, o jehož opravu Klub v minulém roce usiloval a kterou nakonec zorganizovali pánové Vávra a Hudousek. V neděli se členové Klubu rozloučili po návštěvě tvrze Bouda s německými kolegy a víkendová akce byla úspěšně završena.

29. května se členové Klubu rozjeli na blízkou tvrz Skutinu, kde právě probíhal první pokus o vyčerpání vody ze schodišťové šachty. I když se čerpání tehdy tamějším dobrovolníkům nezdařilo až do dna (jeden z čerpajících se přiotrávil výfukovými plyny motorového čerpadla), přesto pohled na čerstvě odhalené bednění schodiště stál za to.

Během letní sezony kdosi odhodil do záchoda igelitový pytlík, který následně ucpal odtok z jímky. Na čištění záchodové jímky OMS dodnes neradostně vzpomíná Pavel Topka, který hrdinně pohroužil ruku do materialu nashromážděného několikaletou činností členů Klubu, aby odstranil závadu a zachránil členy Klubu a návštěvníky od nepříjemného zápachu. K jeho veliké lítosti mu totiž byly potřísněné ruce vydesinfikovány strašlivou 70% meruňkovicí, kterou měl v úmyslu použít jako desinfekci vnitřní.

V srpnu navštívila Březinku skupina „Přátel Maginotovy linie“ z francouzského Thionvillu. Manželé Lambertovi z Thionvillské bunkrologické asociace a rodina Vermeulenových hlásících se ke tvrzi Fermont působili svým zájmem o vše na Březince a okolí až úsměvně, kronika zaznamenává i jejich prolézání překážkami po břiše s fotoaparáty v rukou.

Uniformovaná jednotka 23. září asistovala u odhalení pamětní desky v Hodkovicích u Trutnova. Pamětní deska byla věnována vojínu Danielu Ballovi (23let, pocházel ze Zápsoně na Podkarpatské Rusi), který byl v září v roce 1938 zavražděn Henleinovci. Akci zorganizovali Obecní úřad Jívka, Československá obec legionářská, Vlastenecká liga, mezi pořadateli byl uváděn též náchodský Klub. 14. září o odhalení pamětní desky vyšel v místních náchodských novinách „Náš čas“ článek z pera Jiřího Štěpánka.

26. září dorazila s Martinem Vaňourkem na Březinku ostravská televize, která natáčela pořad o pamětnících – vojácích z opevnění v roce 1938 „Poslední vojáci“. Pamětníci jen obtížně skrývali své pohnutí, když viděli objekt opevnění ve stavu, v jakém si ho pamatovali (byť z jiných částí pevnostní linie) z doby své vojenské služby v roce 1938.

V polovině září na Březinku přijela delegace vysokých důstojníků z Vojenského velitelství Tábor, aby se podívali, jak Klub pečuje o Březinku. Jejich návštěva se uskutečnila v rámci jednání Sdružení muzeí s armádou o dořešení majetkoprávních vztahů kolem opevnění v Radvanicích u Trutnova. Jednání sice žádné konkrétní výsledky nepřineslo, ale důstojníci hovořili o Březince s uznáním (přesněji nadšeně).

23. října se klubová uniformovaná jednotka vydala podpořit tradiční akci u K-S 14 Cihelna u Králík. Ačkoliv na akci plánovaně vyjeli pouze uniformovaní, mezi diváky se nakonec sešla téměř polovina Klubu. Tento výjezd se tak stal nejúspěšnějším co do počtu členů v roce 1999. Po akci se členové Klubu zajeli podívat na spřátelený objekt K-S 5 U potoka, kde členové tamějšího klubu Kralka právě dokončili betonovou maketu zvonu. Při betonáži makety použili „náchodskou technologii“( včetně náchodského bednění ), která již dříve posloužila na oba zvony Březinky.

Netradiční akcí se stala třídenní výstava o opevnění, kterou na žádost Okresní vojenské správy Náchod uspořádali členové Klubu od 3. do 5. listopadu v náchodském protiatomovém krytu Okresního úřadu. Akce měla doprovázet náborovou akci mezi absolventy základních škol do vojenských středních škol. Výstava se setkala s velkým zájmem nejen u deváťáků, ale kolem výstavy mlsně brousilo i mnoho důstojníků vojenské správy a jejich přátel.

Poslední významnější akcí roku 1999 se stala účast uniformované jednotky členů Klubu při slavnostním pokládání věnců u pomníku padlým z obou světových válek u Jiráskovy chaty na Dobrošově. Akce se konala pod záštitou Armády České republiky, kladení věnců byly přítomna i řada hostů ze zahraničí.

Několik menších výprav se uskutečnilo po opevnění kolem Náchoda, znovu členové navštívili oblíbený R-S 90/I na Komářím vrchu. Především návštěva na R-S 90/I u Klubu přátel československého opevnění pod vedením Luboše Kubečka měla do příštích let přinést čerstvý vítr do členské základny Klubu a znovu rozhýbat poněkud zpomalené rekonstrukční práce. A ještě jedna věc měla znovu rozhýbat klubový život. V říjnu se tříčlenná delegace Sdružení muzeí čs. opevnění zúčastnila Fort Expa ve francouzské pevnosti Villey-le-Sec nedaleko Toul. Předseda koordinující francouzské Federace pevnostních muzeí si tam u večerní sklenky vína postěžoval Aleši Horákovi, že v roce 2000 nemají zatím Expo kde pořádat, neboť v rámci slaďování předpisů členů Evropské unie žádná pevnost nesplňuje požadavky na pořádání tak náročné akce. Aleš Horák po dohodě s přítomným předsedou Sdružení muzeí Mirkem Kejzlarem a po dohodě s francouzským výborem vylezl při společné bunkrologické večeři pořádané v místním kulturním domě na židli a pozval zahraniční bunkrology na Expo do Čech pro rok 2000. Vystavovatelé sice neslíbili masovou účast, ale francouzská pevnostní federace plánované Expo do svého programu zařadila a přislíbila, že žádné jiné Expo většího rozsahu nebude v roce 2000 pořádat a že Expo v Náchodě bude považováno za celoevropské. Pořádání Expa dodatečně schválila 10. prosince výroční členská schůze KVH Náchod, což byla po dřívějším odporu k jakýmkoliv akcím většího rozsahu převratná událost. Před koncem roku se ještě podařilo získat souhlas ředitele náchodského Okresního muzea Dr. Václava Sádla k zapůjčení Dobrošova pro pořádání Expa a nic už nebránilo v tom, aby se mohly rozjet přípravy.

Na výroční členské schůzi konané 10. prosince v hotelu Hron v Náchodě bylo pouze 17 členů. Protože počet členů klesl pod třicet, byla schůze usnášeníschopná a mohla přijmout i dva nové členy – Pavla Topku a Františka Habadu. Do výboru byli zvoleni Petr Charvát, Miroslav Nývlt, Petr Vlach, Aleš Horák a Aleš Balcar.Předsedou klubu se stal osvědčený Petr Charvát. Závěrem na schůzi ještě vystoupil s příspěvkem Jan Čížek, který vyzval členy Klubu ke spolupráci s Okresním muzeem v Náchodě při přípravě nové expozice na náchodském náměstí, kde měl být kromě jiného sestaven dvěma nadšenci model části pevnostního uzávěru náchodského údolí. Předseda Petr Charvát konstatoval, že Březinkou prošlo v roce 1999 11250 návštěvníků, do provádění bylo věnováno 1263hod., na rekonstrukce bylo věnováno 3712 hod.

Blížil se rok 2000. Přelom tisíciletí měl přinést rozsáhlé změny v klubové činnosti a značné zvýšení úsilí v rekonstrukčních pracech. Klub měl za sebou deset let úspěšné práce na Březince, ale zdaleka nebyl všemu konec. Atmosféra v Klubu byla na konci roku 1999 po několika letech tichého zahledění se do sebe připravena otevřít se světu a navázat na dobré tradice z první poloviny devadesátých let.