Kronika KVH Náchod - rok 2008

Na začátku roku 2008 jsme se dozvěděli, že je nabízen prodej dalších pozemků u N-S 84 Voda. Mezi členy Klubu vypukla obava, že by před vznikajícím pevnostním muzeem mohl vyrůst další hypermarket. Proto na jedné z prvních klubových schůzí bylo rozhodováno, jak v této situaci postupovat. Klub na takovouto transakci peníze neměl. Nakonec se někteří členové dohodli, že poskytnou bezúročnou půjčku aspoň na jednu část parcely, která se srubem v předpolí bezprostředně sousedí.

Další finanční problém nastal, když se zjistilo, že se v prodeji objevil poslední kus 85 mm pevnostního kanónu, které byly v období studené války montovány do objektů čs. předválečného opevnění na jižní Moravě a Petržalce, kde byly využity jako součást „železné opony“. Na začátku devadesátých let byly postupně demontovány a nabízeny k odprodeji. Členové klubu se neshodli na tom, jestli takovouto zbraň do sbírek potřebujeme. Její cena byla dost vysoká. Odpůrci argumentovali tím, že v našem úseku takováto zbraň nikdy nebyla a že například namontovat ji do jedné střílny na Vodě by byl nesmysl. Ale byl to poslední kus a obhájci tvrdili, že jsme již mnohokrát jen pro nedostatek financí do sbírek něco nekoupili a v pozdější době jsme toho pak trpce litovali, případně koupili totéž za mnohem vyšší cenu. Nakonec došlo k šalamounskému řešení. Obhájci koupě exponátu se složili a vytvořili konsorcium „akcionářů kanónu“, které zbraň zakoupilo s tím, že se později rozhodne, kde a jak bude zbraň vystavena. Zatím se kanón složil na zahradě u Aleše Horáka pod okrasné smrčky. Jeřábník měl trochu problémy, jak to monstrum přenést za intenzivního troubení výstražného zařízení přetíženého jeřábu přes plot, ale nakonec to dopadlo, aniž došlo ke zbourání plotu nebo k převržení jeřábu.

V rámci pokračujících rekonstrukčních prací na srubu Voda se začaly vyrábět korkové vrstvy na zděné příčky. Toho patlání s asfaltem a korkovou drtí a odlévání nelibě páchnoucí směsi do formiček se ujali Martin Pištora a Michal Soukup. Započaly i práce na vnitřních elektroinstalacích, které měly vypadat pokud možno „dobově“. Do toho se s velkou vervou pustili Vláďa Medek a Míra Hájek, řečený Slon. Připravovala se i montáž vitrín na exponáty, což zasponzoroval a osobně prováděl Pavel Lach. Také na N-S 81 Lom byla instalována velká vitrína v horním patře. Její výroby i montáže se ujal profesionál – Jarda Martinec. Původně se uvažovalo, že ve vitríně bude umístěna figurína vojáka a ukázky výzbroje a výstroje pěšáka z období třicátých let. Figurína však nebyla momentálně k dispozici a tak vzniklo zase jedno „trvalé provizórium“ – do vitríny byla instalována poměrně ucelená expozice pevnostní optiky.

V rekonstrukci se pokračovalo i na Březince. Ve strojovně se demontoval agregát Slavia a započaly přípravy k namontování frémy pro nové škodovácké dobově vyhlížející soustrojí. Bohužel se zjistilo, že svorníky v betonovém podstavci jsou ve velmi špatném stavu a některé v betonu již téměř nedrží. Začalo dlouhé rozhodování, jak situaci řešit. Mezitím se aspoň zahájila výroba nové frémy s pomocí „zbrojovky“ Pavla Lacha.

Bylo také rozhodnuto o instalaci modernějšího elektronického zabezpečení na Březince i Lomu. Nakonec byla vybrána firma, která se o to odborně, i když za nemalou cenu, na konci sezóny postarala.

Už od počátku roku se také rozběhla příprava podzimní akce Fort Expo 2008. Na tento rok vyšla opět dvě „kulatá“ výročí – 90 let od vzniku Československé republiky a 70. výročí zářijové mobilizace československé armády. Při tak významných výročích jsme nechtěli jako klub zůstat stranou. Proto jsme se dohodli, že pro veřejnost ve spolupráci s muzeem na tvrzi Dobrošov zorganizujeme setkání provozovatelů pevnostních muzeí z tuzemska i zahraničí. Na tvrzi měly být v prostorách podzemí výstavní plochy jednotlivých delegací, na Březince se měly předvádět ukázky boje a mobilní vojenské techniky. Fort Expo jsme pořádali už potřetí, takže jsme věděli, že organizace takové akce není maličkost, kterou je možno vyřešit během čtrnácti dnů. Bylo nutno získat podporu města Náchoda, Regionálního muzea Náchod, pod které dobrošovská tvrz spadá, získat sponzory na aspoň částečné finanční pokrytí, zabezpečit povolení na střelby, pyrotechniku, získat pomoc od přátel z dalších klubů vojenské historie, ubytování a stravování pro ně, zapůjčit a přivézt dobovou techniku, zajistit asistenci záchranné služby, hasičů atd…

Mnoha členům klubu tak přibyl další administrativní skoro „plný pracovní úvazek“.

Během roku náš klub také zahájil s armádou jednání o převodu objektu N-S 79 Hrobka do vlastnictví KVH. V minulých letech se totiž na Březince mezi návštěvníky objevila paní, které se prohlídka velmi líbila a k našemu velkému údivu nám sdělila, že jí v restituci připadla parcela, na které Hrobka stojí a že nám ji věnuje. Na svůj slib po návratu z dovolené kupodivu nezapomněla. Později se sice zjistilo, že kousek zastavěné plochy je na parcele, kterou vlastní město, ale i radní v Náchodě byli vstřícní a pozemek klubu darovali. Tím byla splněna základní podmínka AČR pro předávání objektů do soukromého vlastnictví. O objekt jsme tedy požádali a armáda zahájila příslušné administrativní kroky. Bylo rozhodnuto, že srub zatím necháme ve stávajícím stavu. Všechny sruby v okolí (mimo totálně zničeného N-S 80, který by chtěl využívat jen šílenec) již totiž byly více či méně rekonstruovány nebo užívány různými subjekty a k tomu účelu upraveny. Hrobka tak měla dokumentovat stav, v jakém opevnění zůstalo po trhání pancéřových zvonů a střílen německou armádou v roce 1939.

Nejen prací živ je člověk. Mimo rekonstrukčních a údržbářských prací a průvodcovské činnosti si občas někteří členové klubu vyšetřili čas i na výlety za opevněním do terénu a jiné radovánky. Již v březnu se uspořádala pěší výprava po lehkém opevnění a zbytcích zvláštních technických zařízení v úseku Borová – Rzy u Nového Hrádku. V dubnu klub uspořádal hromadný výlet na pevnostní linii v okolí Zlaté Olešnice na Trutnovsku. Tato výprava měla již svou tradici. Před dvaceti lety, ještě jako svazarmovský „Kroužek vojenské historie“, si tehdejší jeho členové u objektu T-S 66b pořídili skupinovou fotografii a dohodli se, že se tam každých deset let vrátí a postaví se na stejná místa jako na původním snímku, aby bylo vidět jak se za ta léta změnila nejen členská základna, ale i vzhled jednotlivých osob. Výpravy se tentokrát zúčastnilo 12 lidí, i když nejmladší ještě „nečlen“ – Doubravka Čížková – se pohodlně nosil v hamace, se kterou se obětavě vláčeli po kopcích cestou-necestou rodiče. Při porovnání s fotkou z roku 1988 je z původního „Kroužku“ jen pět lidí (Petr a Irena Vlachovi, Jan Čížek, Petr Charvát a Míra Nývlt) a kupodivu nikdo z nich neomládl.

Na den 6. července se letos založila tradice, že se k uctění památky Mistra Jana bude na stožáru před Březinkou vyvěšovat místo klubové vlajky vlajka s kalichem. U historie znalých návštěvníků to vyvolalo příznivé ohlasy, u neznalých obvykle dotaz, co to má znamenat. Doufejme, že po vysvětlení si aspoň z dějin naší země něco zapamatují.

Na konci července se 7 členů KVH (Standa Zajíček, Petr a Irena Vlachovi, Vláďa Medek, Míra Hájek, Míra Nývlt a Milan Tomáš) vypravilo na dlouho plánovaný výlet po lehkém opevnění v Krkonoších. Řopíky se tam ale nacházejí v prvním ochranném pásmu národního parku. Na správě KRNAPu se zjistilo, že se musí požádat o výjimku Ministerstvo životního prostředí, na ministerstvu zase to, že výjimku pro vstup může povolit jen vláda. Proto je nyní klubová kronika obohacena o přípis s usnesením Vlády ČR číslo 823 o povolení vstupu na chráněné území. Veškerá administrativa ovšem trvala přiměřeně dlouho, takže ačkoliv žádost byla podána v dubnu, povolení přišlo až v červenci a bylo možno využít jediný stanovený termín koncem měsíce. Co se dalo dělat? I přes poměrně nelíbezné počasí ten den se sedm statečných vypravilo na hřebeny Krkonoš. Ačkoliv se na některých místech mohli koulovat sněhem a také to učinili, svůj nelehký úkol splnili a prošli celý úsek od Studniční hory až po Obří důl a vyfotili si všechny řopíky v tomto úseku, i když pro mlhu to bylo leckde obtížné.

30. dubna proběhlo u Březinky za velké účasti členů KVH již tradiční pálení čarodějnic. Protože 30. duben vycházel doprostřed pracovního týdne, byl termín přesunut na sobotu, aby se mohli přidat i dojíždějící. Úspěch tohoto opatření se dostavil a kolem ohně a soudku piva se nahromadily celé houfy lidí, vesele konverzujících a konzumujících opečené buřty.

Již v předešlém roce se začalo proslýchat, že AČR bude vyklízet své sklady na tvrzi Hůrka a tvrze se zbaví. To se také stalo, tvrz byla armádou předána městu Králíky a to vypsalo výběrové řízení na nového provozovatele s tím, že tam má vzniknout pevnostní muzeum. Předseda KVH Náchod Aleš Horák před lety začínal jako jeden z těch, kteří zpřístupňovali pro turisty tvrz Bouda. I když se později stal členem náchodského klubu, stále nostalgicky toužil po tvrzi. Nyní byla možnost tento sen splnit. Náchodský klub neměl ovšem dost členů na provozování dalšího muzea, navíc v dost vzdálené oblasti. Na Alešovo naléhání bylo však na schůzi rozhodnuto, že se klub výběrového řízení zúčastní a pokud zvítězí, založí KVH dceřinnou obecně prospěšnou společnost, kterou bude Aleš Horák se svými skvělými organizátorskými schopnostmi řídit. Dne 23. května odjel Aleš k jednání do Králík. Tím začala šokující situace pro všechny členy KVH. Z radnice v Králíkách nám totiž ráno telefonovali, že ihned po příjezdu Aleš náhle zkolaboval, že ho odvezla záchranka a nikdo neví, co se mu stalo ani co s ním je dál a jestli vůbec žije.

Výběrové řízení tím pro náchodský klub skončilo, ale o to se nikdo z nás nestaral. Hlavní otázka byla, co se stalo s kamarádem. Všechny Alešovy věci, včetně mobilu, zůstaly ležet na radnici. Ihned jsme se začali shánět po informacích co s Alešem je, ale v okolních nemocnicích se s námi nechtěli bavit, protože nejsme rodinní příslušníci. Teprve náš známý bunkrolog-lékař se dokázal spojit s dispečinkem záchranné služby a zjistil, že v nejbližší nemocnici si nevěděli rady a že nakonec Aleše transportovali helikoptérou do pardubické nemocnice. Že je Aleš ve stabilizovaném stavu, ale musí u něj proběhnout komplexní vyšetření příčiny náhlého kolapsu. Druhý den se dva členové klubu do Pardubic vypravili. Aleš už se cítil v pořádku a vtipkoval, že se aspoň poprvé svezl helikoptérou. Požádal nás, abychom mu z Králík přivezli věci a doklady a také mu domů odvezli jeho auto, které parkuje v Králíkách na náměstí. Avšak při následných vyšetřeních byl u Aleše odhalen nádor na mozku. Byl proto nakonec převezen do pražské nemocnice a později na jeho žádost do fakultní nemocnice v Hradci Králové. Bylo zjištěno, že nádor je umístěn tak, že ho nelze odstranit operací. Aleš se podrobil postupně ozařování a chemoterapii. Jeho zdravotní stav se časem natolik zlepšil, že byl propuštěn domů, ačkoliv lékařské prognózy do budoucna nebyly příliš optimistické. Aleš se ale opět s vervou naplno pustil do řízení klubu.

A bylo co zařizovat. Mimo pokračování práce na Vodě a průvodcovské činnost se blížil zářijový termín Fort Expa. Už při minulých bojových ukázkách jsme zavrhli pořádání fiktivního boje opevnění s německou Wehrmacht, protože by to bylo falšování historie. Mělo se tedy jednat o ukázku cvičení naší prvorepublikové armády, při které se zapojí do boje i opevnění. Takovýto nácvik se tehdy ve třicátých letech skutečně prováděl, i když u opevnění lehkého. Bylo tedy zapotřebí sehnat co nejvíce účinkujících v československých uniformách, kteří by byli jako na cvičení rozlišeni barevnými páskami na obránce a útočníky. A k tomu vhodnou dobovou techniku a co nejvíce funkčních zbraní, hromady munice a dostatek výbušek pro imitaci dělostřelby. Protože AČR v té době již snížila své stavy na minimum a zbavila se přebytečného materiálu, který v minulosti štědře na takovéto akce poskytovala, musili jsme munici i pyrotechniku nakoupit. Naštěstí aspoň naši přátelé z dalších zájmových organizací nám vyšli maximálně vstříc a přislíbili hojnou účast. Kolegové z KVH Opava přivezli svoje kulomety a samopaly (sice nedobové, ale při střelbě ze srubu to nikdo nepozná), kamarádi z Muzea demarkační čáry u Rokycan přivezli jejich krásnou repliku obrněné Tatry OA vz.30 a štábní automobil Škoda Superb 903, dalšího Superba zapůjčili dobrovolní hasiči. Na své si u Březinky tedy přišli i obdivovatelé automobilových veteránů. Dostavili se i osvědčení staří známí z KVH v Bakově nad Jizerou, kteří mimo perfektního vybavení své jednotky dovezli i kuriozitu – dřevěnou skládací maketu tanku na kolečkách, takovou, jaká se za první republiky při cvičeních používala. A nakonec i AČR se dala přesvědčit a zapůjčila z muzea v Lešanech jediný provozuschopný československý předválečný lehký tank LT vz. 38.

Aby byly „bojové ukázky“ řádně dynamické a aby je mohlo dobře shlédnout více diváků pokud možno zblízka, rozhodli jsme se je provádět během dne dvakrát, zhruba v trvání patnácti minut. V mezičase bylo možno si prohlédnout mimo interiérů Březinky a Lomu také skvěle dobově vybavený vojenský tábor, výstavu kulometů i s odborným výkladem, ukázky výcviku prováděné kolegy z Bakova a činnost prvorepublikové policejní jednotky z Četnické pátrací stanice Praha, jejíž členové perfektně předváděli dopadení pašeráka zbraní z Německa. Dalším zpestřením akce bylo, že na louce u Březinky přistála helikoptéra, ve které se na ukázku přiletěl podívat tehdejší náčelník generálního štábu AČR, generálporučík ing. Vlastimil Picek, který také pronesl krátký projev k divákům.

Na akci se podařilo sehnat jeden fungující dobový těžký kulomet vz. 37 a „pan továrník“ Pavel Lach do něj zaplatil dostatek munice. Při jedné ukázce měl kulomet střílet z Březinky, při druhé byl venku, aby si ho mohli vychutnat i diváci. Bohužel sponzorovi přichystal kulomet nepříjemné rozčarování. Chtěl si za své peníze ze srubu aspoň také vystřelit. Ovšem současná slepá munice pro tyto zbraně už není to, co se dělalo za první republiky. Nemá totiž kulku z měkkého dřeva, která se po výstřelu rozprskne, ale přitom umožňuje dobré fungování samonabíjecích zbraní. Takže se stalo, že při počátku ukázky se ke kulometu postavil člen klubu v dobové uniformě kvůli filmování pseudodobových záběrů a radostně vystřílel několik dlouhých dávek. Když se ale ke zbrani dostal sponzor, po pár ranách se v závěru vzpříčil náboj a než se podařilo závadu odstranit, bylo po ukázce. Ještě že to „pan továrník“ nesl statečně a že ve srubu byly další funkční kulomety z KVH Opava, do kterých je normální běžně vyráběná munice, na kterou jsou konstruovány.

Přes (bohužel již tradiční) nepříznivé podzimní počasí se dostavilo na Dobrošov i na Březinku a Lom velké množství diváků. Nám udělal největší radost pan Jan Polášek, nestor všech bunkrologů, který i přes svůj vysoký věk přijel až od Ostravy, pochválil naše muzeum i průběh ukázky a pochopitelně si polaskal svoji nejoblíbenější zbraň, pevnostní protitankový kanón vz. 36.

Mimo běžnou klubovou činnost se navíc v různých akcích angažovala i klubová uniformovaná skupina. Jako každoročně 8. května položili její členové věnce v Náchodě u pomníků padlých ve druhé světové válce. K výročí mobilizace v září 1938 stáli také čestnou stráž a pokládali květiny u pomníčků padlých příslušníků finanční stráže a vojáků z jednotek SOS v pohraničí v širokém okolí od Vrchní Orlice v Orlických horách po Pomezní Boudy v Krkonoších. 14. prosince byli přizváni asistovat v uniformách do Machova u Hronova při odhalování pomníku tamějšího rodáka, stíhacího letce RAF Václava Foglara.

Na konci roku proběhla tradiční výroční schůze. Účastnilo se jí 22 řádných členů a tři přispívající, mimo to i další příznivci KVH, kteří členy nejsou. Do výboru byli zvoleni Aleš Horák, Petr Charvát, Martin Pištora, Petr Vlach a Stanislav Zajíček. Předsedou se stal A. Horák, místopředsedou P. Charvát. Návštěvnost na Březince byla v tomto roce (mimo akce Fort Expo) 9 930 lidí.

A na konci roku nás již čekaly jen oslavy Silvestra s ohňostrojem u Březinky.