Kronika KVH Náchod - rok 2006

Do nového roku Klub vstoupil s 35 členy, z toho 13ti přispívajícími. Rekonstrukční práce postupovaly v rámci možností velmi slušným tempem, většími nebo menšími úpravami procházely všechny tři klubové objekty N-S 84 Voda, N-S 81 Lom a N-S 82 Březinka. Nejvýznamnější rekonstrukční akce roku však měla proběhnout téměř 3000 km daleko, a sice v Norsku, v bývalé německé pevnosti Atlantického valu, u fortu Austratt, kam Norské muzeum pobřežního dělostřelectva předalo kanón číslo 172 původně pocházející z N-S 81 Lom. Kanón byl předán do péče spolku „Fosen krigshistoriske samlinger“ spadajícího pod komunu Orland, kde se již netrpělivě čekalo na příjezd „montérů ze Škodovky“ (jak se mezitím rozšířila zaručená zpráva mezi norskými pevnostními nadšenci). Nejprve 1. dubna odcestoval za Mariem Kiriakovem do Norska Martin Pištora, aby spolu pečlivě zdokumentovali stav kanónu, provedli podrobnou inventuru všech součástí a zjistili, co bude třeba v Čechách dovyrobit, Bylo také nutné domluvit termín provedení akce a v neposlední řadě dohodnout podmínky pro pracovní skupinu. Jelikož se do té doby kontakt s komunou Orland omezoval pouze na telefonický a písemný styk s vedoucím oddělení pro kulturu p. Ragnarem Jenssnem, bylo nejvhodnější představit náš Klub a hlavně jeho práci jak zástupcům komuny tak i členům spolku. Tím se i vysvětlila fáma o „montérech ze Škodovky“. Setkání bylo zdokumentováno Erikem Harbergem (reportáž je stále k vidění na Erikových internetových stránkách www.kystfort.com). Přes léto připravoval Milan Tomáš výkresovou dokumentaci pro výrobu chybějících součástí a Pavel Lach v rámci vlastní firmy PROVYS CZ, s.r.o. z Jablonce nad Nisou zajistil výrobu (http://www.provys-cz.cz ). Jako drobnou pikantnost lze uvést, že pro přípravu výkresu chybějící hlavy pivotu se muselo jet v srpnu do Vojenského historického ústavu, kde nás ochotně díky laskavosti PhDr. E. Stehlíka nechali změřit tuto součást na tamním vystaveném torzu, protože na Březince se k této součástce nebylo možné již dostat. Celkově sponzoring filmy PROVYS CZ, s.r.o. přesáhl 60 tisíc Kč, což znamenalo vyrobení 5ti důležitých chybějících dílů – závěrové kliky, uzávěrky lůžka záměrného dalekohledu, hlavy pivotu a šroubu hlavy pivotu, závěrového táhla a pásu horního odměrového stupnicového. Poděkování patří i Josefu Malému z firmy 3E Praha Engineering a.s., který zařídil že se u jejich dceřinné firmy Beus, s.r.o. z Židovic vyrobil ještě krátce před odjezdem držák optiky a držák výpomocného hledí. Z firmy Beus, s.r.o. patří poděkování panu Milanu Nerudovi, který ochotně s výrobou pomohl. Ani účast KVH Náchod nebyla zanedbatelná. Stojí za zmínku, že v Čechách se zakoupilo přes 120 položek různého spojovacího materialu a truba odpadu nábojnic. V Norsku členové KVH vyrobili z těch větších/složitějších součástek konsolu odměrového stupnicového pásu, spojnici odpadu nábojnic a pojistku spojkové matice dna brzdového válce. Výčet určitě není úplný, ale pro představu o složitosti akce určitě stačí.

V pátek kolem poledne vyjel Michal Soukup s půjčenou dodávkou z Prahy do Náchoda, kde přistoupili další členové montážního týmu Vláďa Medek, Jarda Martinec, Martin Pištora a Milan Tomáš. V německém Roztocku se v sobotu ráno sešli s další částí týmu – Mariem Kiriakovem, Dušanem Žateckým a jeho přítelkyní Hankou, kterou čekalo více než dvoutýdenní vaření pro celý tým, jelikož se z norské strany změnily podmínky logistického zabezpečení (zredukování vyčleněných výdajů). Nutno podotknout, že nebýt skvělého Hančina vyvařování, asi by týmu nastaly krušné časy. Práce na kanónu musely být provedeny rychle a důkladně. Pracovalo se od rána dlouho do noci a téměř na nic nezbýval čas. Norové poskytli dílenské prostory, část techniky si členové KVH přivezli sebou z Čech. I když členové týmu doufali, že vyšetří aspoň trošičku času na nějaký ten výlet, nakonec se podařilo všechny práce stihnout doslova na poslední chvíli. Norští přátelé se čas od času přijeli podívat jak práce postupují a jen se divili, kolik to dá všechno práce. Nemůžeme ovšem pominout pomoc, které se nám dostalo. Už před příjezdem skupiny Erik Harberg zorganizoval dvě víkendové brigády v bunkru. V průběhu prací poskytoval významnou a hlavně rychlou pomoc Joar Grande (hadry na čištění, konzervační oleje, vazelínu a otryskání rozměrnějších součástí děla) a prováděl průběžnou fotodokumentaci pro kystfort.com. Musíme také vzpomenout na mistra odborného výcviku Torgeira Sigurdsena, který nejenom umožnil použití dílenského zázemí, ale také se zájmem věnoval svůj čas a pomoc. V dílnách komuny členové Klubu prováděli čištění, broušení, kytování, lakování a montáž podskupin kanónu. V dílnách střední školy v Brekstadu Milan Tomáš prováděl soustružení, frézování a sváření v ochranné atmosféře. Ragnar Jenssen se za celou akci na místním úřadě zaručil a fungoval jako styčný důstojník. Snažil se řešit vzniklé problémy a hlavně chtěl skupině poskytnout nějaké kulturní vyžití. Nakonec se bohužel, z časových důvodů jediné kulturní vyžití omezilo na jeden příjemně strávený večer v jeho rodině.

Ve středu večer 27. září dorazili letadlem Aleš Horák a Pavel Lach, kteří přivezli poslední chybějící díly, které se nepodařilo do odjezdu dodávky vyrobit. Vernisáž byla naplánována na pátek 29. září a poslední práce byly provedeny den předem odpoledne.

Vernisáž proběhla ve velmi přátelském duchu. Norové, kteří viděli rezavé rozebrané neúplné torzo kanónu jen obdivně vzdychali a členové českého týmu se tetelili blahem, když místní zástupce obce pěl chválu věhlasnou pověst Čechů jako na jeden z technicky nejzdatnějších národů v Evropě. Že by pověsti o zlatých českých ručičkách přece jen znali i v zahraničí? Škoda jen, že nedorazil nikdo z českého vyslanectví, kam šla na vernisáž rovněž pozvánka jak z české, tak z norské strany. Po vernisáži v pátek odpoledne už všichni seděli v autě a po krátké prohlídce ponorkových doků v Trondheimu se všichni vydali na nekonečnou jízdu domů. S jedním noclehem v campu se podařilo dorazit do Náchoda v neděli 1. října brzy ráno.

Akce v Norsku přes všechny kladné odezvy měla i několik negativních dopadů. Nastaly dosud v tomto rozsahu nevídané problémy se zajištěním průvodcovských služeb, protože 5 aktivních členů vyčerpalo část své dovolené na norskou misi, což bylo věřte nevěřte 22% aktivních členů s tím, že ne všichni aktivní členové průvodcovské služby zajišťují. Naštěstí pomohli nečlenové – přátelé a tak návštěvního provozu se menší počet průvodců nedotkl. Dalším nepříliš příjemným faktem byly přes značný podíl sponzoringu vysoké finanční náklady pro KVH, navíc za předpokladu, že sponzoring bylo možné využít i pro rozvoj Běloveského pevnostního skanzenu. Kromě toho se zbrzdil postup brigád na všech třech klubových objektech, protože Ti nejaktivnější a nejšikovnější chystali „norskou misi“. Ale na druhou stranu i tato akce ke klubové činnosti patří a tak „norská mise“ zůstane zapsána v historii KVH jako zářící perla, které určitě nikdo z KVH nebude litovat, ať už se akce přímo účastnil a nebo ji jen svou činností pro KVH třeba jen napomáhal provázením na Březince. Jako perličku lze uvést vystoupení Maria Kiriakova na výroční schůzi, kde s potutelným úsměvem na tváři oznámil, že přes Nory byl vznesen dotaz z jednoho nejmenovaného muzea ve Velké Británii, zda bychom akci na opravu L1 nezopakovali následující rok také tam, kde jim jedna rezatá a neúplná L1 nečinně leží v depozitáři.

Norská mise ovšem neznamenala, že se práce na klubových objektech zastavily úplně. Kluboví elektrikáři na jaře dokončili dlouho a toužebně očekávanou rekonstrukci elektroinstalací v N-S 82 Březinka.

V N-S 81 Lom došlo k poruše v jímce OMS a tak nevábnou práci museli zvládnout společnými silami Vláďa Medek, Petr Vlach a Vladimír Hájek.

Především díky nezdolné pracovitosti Michala Soukupa pokračovaly práce v interieru N-S 84 Voda, kde postupně byly dospárovány cihlové stěny, osazeny repliky dobových zárubní, postupně byly opraveny poškozené stěny a pracovalo se na očišťování vnitřních plechových obložení stěn a jejich nátěrech. Milanu Tomášovi se podařilo připravit pro firmu PROVYS CZ, s.r.o. podklady pro výrobu repliky pancéřových dveří (včetně zárubní) a do konce roku se je podařilo vyrobit, což pro PROVYS CZ, s.r.o. znamenalo další sponzorství ve výši 102 tisíc Kč.

Na výroční členské schůzi pořádané 16. prosince v hospodě U Martinců v Přibyslavi předseda Klubu Aleš Horák zdůraznil, že další rozšiřování Běloveského pevnostního skanzenu co do počtu žádaných objektů již není možné ani žádoucí, aby byl celý projekt ekonomicky i lidsky zvladatelný. Hospodářsky lze hodnotit hospodaření v uplynulém roce jako vyrovnané, negativem byla slabá úspěšnost v grantových soutěžích (pouze 5 tisíc od města Náchoda na tištěnou propagaci), což naštěstí vyrovnával sponzoring ze soukromých zdrojů.

Na další rok se žádné převratné změny nečekaly. Výbor byl schválen ve stejném složení, bylo potřeba především pokračovat v rozjetých pracích na Klubem užívaných objektech a s AČR řešit majetkoprávní uspořádání.

A ještě tradiční údaje o návštěvnosti – Březinkou vloni prošlo 11390 osob.

Další zajímavosti z klubového života:

Dne 26. února v krutém mrazu přijeli natáčet sympatičtí studenti německé filmové akademie dokument „Staré hranice v nové Evropě“. Během týdenního pobytu v Náchodě natočili spoustu neobvyklých a krásných zasněžených snímků pevnostní linie v okolí Náchoda i v Orlických horách. Hlavní kameraman si při výjezdu na Pavlišov ošklivě zlomil ruku, což se bohužel stalo ještě před natáčením na Březince, ale i tak byl výsledný dokument moc pěkný. Filmaři tentokrát byli slušní, poslali Klubu kopii filmu do klubové videotéky.
1. a 8. května a 28. října se opět provázelo jen za dobrovolné vstupné. Bezplatně se návštěvníci mohli do Březinky podívat i v září na Den kulturních památek.
Ve dnech 22. až 24. dubna si Klub pronajal turistickou ubytovnu v Těchoníně Celném, aby se mohl zúčastnit tradičního setkání Sdružení muzeí čs. opevnění. Procházelo se po linii od Zemské brány až po Lichkov, ve spolupráci s AČR bylo umožněno navštívit povrch tvrze Adam, přednáškový večer byl uspořádán za pomoci obce Lichkov v tamějším kulturním domě. Bezchybné organizace se tentokrát ujala skupina kolem Pavla Mináře s K-S 37.
Dne 9. června se část členů Klubu vydala podívat na předpremiérovou vernisáž kanónu L1 do muzejního objektu K-S 5 U Potoka, který se z Normanských ostrovů podařilo získat klubu Kralka. Předpremiérovou ukázku si členové náchodského Klubu zasloužili drobnými konzultacemi při rekonstrukci kanónu členy klubu Kralka a jejich přáteli. Nutno říci, že i když se kanón na K-S 5 vracel v horším stavu než ten březinkovský, členové Kralky odvedli skvělý kus práce a pro laika i mnohého specialistu je rozdíl od březinkovského kanónu prakticky nepostřehnutelný.
V pátek 26. května se pod vedením Miloše Habrnála přijela do Náchoda podívat početná skupina Slovinců složená ze starostů obcí, informačních kanceláří a dalších pracovníků turistického ruchu, aby se podívali, jak lze využít pevnosti pro turistický ruch a jak se provádí rekonstrukční práce. Prošli si Dobrošov a následně celé odpoledne procházeli po pevnostní linii od N-S 79 Hrobka až po N-S 84 Voda. Zatímco na Lomu a Březince žasli nad proměnou poškozených objektů na pevnostní muzea, skutečný stav věci jim došel až na závěr v N-S 84 Voda, kde viděli objekt na počátku oprav, což si přes všechnu dokumentaci shlédnutou na Březince a Lomu nedokázali představit. Jejich návštěva souvisela především s plánovaným skanzenem na tvrzi Žirovski vrch a jejím okolí ve slovinské části bývalého jugoslávského opevnění Rupnikovy linie. Nelze opomenout malou reminiscenci – ve třicátých letech 20. století pomáhali při stavbě Rupnikovy linie českoslovenští odborníci, proč by nemohla jistá spolupráce fungovat i nyní.
Ve dnech 30. června – 11. července členové Klubu vyrazili malou pronajatou dodávkou na pevnosti do Finska. Cestou se zastavili na opevnění východního Pruska včetně Hitlerova Vlčího doupěte, na staré carské fortové pevnosti v litevském Kaunasu a neodolali ani prohlídce předválečné ponorky v estonském Tallinu. A když už se ve Finsku při průjezdu finskou Salpa linií přiblížili polárnímu kruhu, spočítali si, že už je to pouze den jízdy na prohlídku největšího kanónu vyrobeného Hilerovými zbrojními závody v norském Harstadttu nedaleko Narviku. Polární kruh byl překročen a tzv. „Adolfovo dělo“ navštíveno. Počasí bylo skvělé, kdy jindy bez otužilecké přípravy se bylo možné koupat za polárním kruhem ve finských jezerech a nebo na nejsevernějším místě Botnického zálivu.
Ve dnech 17-19. listopadu se vydalo 18 členů a jejich přátel malým autobusem na polský Meziříční opevněný rajón, bývalé německé opevnění budované především před 2. světovou válkou. Průvodcovské služby se ujal jeden ze známých evropských specialistů na tematiku moderních pevností – paní Anna Kedryna. Cestou zpět jsme se na skok zastavili již v dříve navštíveném pevnostním skanzenu v Kalawě nakoupit literaturu a pohledy. S překvapením jsme narazili na zcela nové osazenstvo muzea, které nás velmi vřele přijalo a nedali jinak, než že jsme znovu jejich skanzen museli projít. A bylo se na co dívat, i zde polští kolegové v poslední době značně pokročili.
Na podzim byla vydána publikace Běloveská tragedie, jejímž základem se stal text PhDr. Václava Sádla a fotografie poskytnuté především archivem Klubu vojenské historie. Na přání autora byla publikace věnovaná památce Jiřího Štěpánka, člena našeho Klubu, který před časem tragicky zahynul a který velmi pomohl se sběrem informací pro vydání této publikace. Dr. Sádlo citlivě připomněl tuto skutečnost i ve své přednášce na „křtinách“ knihy pořádaných 7. prosince v budově muzea na náchodském náměstí. Vydavatelem a nakladatelem knihy byl Aleš Horák. Kniha byla vysoce ceněna jak laickou, tak odbornou veřejností.

Nelze zapomenout ani na akce „Uniformované skupiny“ (US) Klubu:

Dne 8.5.2006 členové US tradičně jménem Klubu vojenské historie Náchod uctili památku padlých ve světových válkách u pomníku v Bělovsi a položili věnce na běloveské celnici na památku padlých Čechů a Rudoarmějců v bojích dne 9.5.1945. V neposlední řadě krátce drželi čestnou stráž na Masarykově náměstí v Náchodě u pamětní desky náchodského rodáka a hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, který padl v bojích u Sokolova.
V tomto roce se akce účastnili kromě členů US i kolegové z Vojensko-historického a muzejního spolku z Trutnova v uniformách sovětské armády pod vedením p. Vladimíra Víta.
Dne 24.6.2006 se US zúčastnila pietního aktu u památníku v Choustníkově Hradišti, kde se účastníci akce poklonili památce obětí z koncentračního tábora Gross-Rosen.
Ve dnech 4.-5.8.2006 se členové US vydali pomoci kolegům až do Slavonic v jižních Čechách, kde se pořádala bojová ukázka „Přepadení řopíků 2006“.
US tradičně přijala pozvání k účasti na akci Cihelna 2007 v Králíkách ve dnech 11.-12.8.2006
Dne 2.9.2006 se US vydala propagovat Běloveský pevnostní skanzen při jízdě parním vlakem v prvorepublikových uniformách na trase Jaroměř-Náchod a zpět ve spolupráci s Železničním muzeem – Výtopnou Jaroměř.
Dne 28.10.2006 členové US položili věnce u pomníků v Náchodě-Bělovsi a na Dobrošově v den výročí založení Československé republiky.